Alena Uváčiková: Ochránit své dítě

„Takovýto čin je takzvanou rozšířenou sebevraždou. Matka se rozhodne ochránit své dítě tímto způsobem. Nechce jej zanechat na světě samotné, v péči osoby, s níž má špatné zkušenosti.“

zavražděný osmiletý Matěj

Toto je poslední z devíti výroků nominovaných do soutěže Žblebt roku 2013. Nechvalně známá psycholožka dokáže obhájit cokoliv. Dokonce i vraždu osmiletého Matěje jeho rozvádějící se matkou. Vždyť přece není lepší ochrany dítěte před nebezpečím světa, než ho zabít... Pojem „rozšířená sebevražda“ pak vyznívá, jako by dítě bylo pouhou součástí matky a jeho zabití tak nebylo vraždou.

Tento žblebt završuje letošní anketu a zároveň s předstihem vede počtem obdržených hlasů. Není divu, vždyť vražda dítěte je pro každého, obzvlášť pro rodiče, něčím nepředstavitelným, nepochopitelným a natolik hrůzným, že nám až tuhne krev v žilách. A obhajovat matku - vražedkyni pouhé dva dny od smrti malého Matěje na stránkách bulváru takovýmto neprofesionálním a zavádějícím způsobem je prostě trestuhodný hyenismus.

Policie tehdy pracovala s několika verzemi. Je jasné, že Uváčiková neměla o případu žádné bližší informace, jen ty, které se mohla stejně jako my dozvědět z médií. Pokud by přece jen cokoliv podrobnějšího věděla, pak by byla vázána mlčenlivostí. Prvotřídní odborník v oboru by jistě uměl vysvětlit i novinářům, že se nebude dohadovat o motivech činu, kterých může být více. Jenže zatímco profesionálové pracují s ověřenými informacemi, Uváčiková má jasno hned – je to prostě tak, jako obvykle – tím největším darebákem je jistě i v tomto případě muž, zatímco žena za nic nemůže, to ona je vlastně obětí… Když se zaměříme na článek, ze kterého pochází žblebt Uváčikové, možná některé překvapí (a jiné zase už zdaleka ne), jakým pokřiveným způsobem tato psycholožka uvažuje. Jak nám s naprostou samozřejmostí a přesvědčivostí vytváří „z ničeho“ mediální obrázek chudinky, těžce týrané, celým světem opuštěné a zoufalé matky.

Přitom tato žena žádnou chudinkou nebyla, alespoň ne v materiálním smyslu slova. Naopak žila ve velkém přepychu, který jí zajišťoval její manžel – podnikatel. Pokud jde o týrání, zmiňuje se o něm i její kamarádka, jenže ani ona nám nedává žádné konkrétnější informace. Jen že o sebe na přání manžela musela velmi dbát a nosit drahé značkové a sexy oblečky. Také není pravdou, že by byla na vše sama. Naopak měla přítele, se kterým byla ještě v den činu u lékaře a na nákupech, plánovali společný víkend a byli v telefonickém kontaktu až do pozdních večerních hodin. Měla také podporu své rodiny a přátel.

Podle statistik vraždí ženy své děti až 2,5krát častěji než muži, především děti do dvou let věku. Velmi často bývá za takovým činem touha pomstít se partnerovi – dítě jsi mi nechtěl nechat, tak ho nebudeš mít ani ty… Se sebevraždou vraždícího rodiče bývá vražda dítěte spojena asi ve třetině případů. Ve 40 % případů je pak vrah označen za nesvéprávného, vraždícího v pominutí smyslů. Může zde figurovat dědičná zátěž, závažné onemocnění a mnohé další.

Ať už byl motiv uškrcení malého Matěje jeho matkou jakýkoliv, nemělo se to nikdy stát. Jan Zrzavý ve svém článku Domácí zabijačky uvádí: “Vraždu je třeba chápat jako extrémní manifestaci konfliktů, které obvykle nekončí smrtí a ustrnou na úrovni žárlivých scén, domácího násilí, nevěr, odpírání materiálních či duchovních požitků a vyhnání z domu. Faktory, které vyostřují či uhlazují konflikty, pak zvyšují či snižují pravděpodobnost, že dojde k vraždě; jednou je vražda skutečným projevem sobectví, jindy jakousi přehnanou reakcí, vlastně tedy „chybou“, asi jako když člověka zahubí jeho vlastní imunitní systém, reagující na přítomnost infekce silněji, než by odpovídalo riziku infekce samotné.“

Domnívám se, že žblebty psycholožky Uváčikové a celkově její působení lze řadit právě k faktorům, které konflikty v rodinách značně vyostřují. Jenže Uváčiková není sama – je zde i mnoho dalších, kteří vlastně parazitují na rozbíjení rodin a neštěstí dětí označují za jejich ochranu a zájem. Imunitní systém naší společnosti nefunguje…

Další výroky nominované do soutěže Žblebt roku si můžete přečíst zde a hlasovat o nich. Hlasování končí už tento pátek!

Převzato ze Střídavky