Dlouhovláskový podvod část 2

„Darovanému koni na zuby nehleď !“ říká se. Vím, že to platí, když něco dostanete. Přesto jsem se rozhodla podívat se na zoubek i jako dárce – ne koňovi, ale těm, kterým jsme chtěli před časem darovat vlasy naší dcery.

Když někdo dokáže zorganizovat tak úžasnou věc, jakože vás zdarma ostříhá, nebo dokonce darované vlasy můžete i poslat poštou a pak z nich vyrobí paruky pro nemocné, zejména tedy pro onkologicky nemocné děti – no není to nádhera? Jenže co když jsou tu nějaká ALE? Nemá všechna ta charita i vedlejší účel? Co když ve skutečnosti slouží také ve své podstatě jako dobrá reklama a především jako vydatný zdroj materiálu pro další podnikání?
      Jak se věci mají, to jsem chtěla vědět. Takže jsem se rozhodla, že si pro začátek zjistím cenu toho pro nás nevyčíslitelně drahého dceřina copánku. Netušila jsem, že mne čeká jízda jako na horské dráze. Je zde totiž velké množství firem, malých i větších, které se zabývají výkupem vlasů, také jejich dovozem ze zahraničí a v neposlední řadě i prodejem. Rozeslala jsem fotky s údaji o věku dcery, délce a váze copu. 

       Co mne velice překvapilo, byly velmi rozdílné reakce – vlasy měly kolem 40 cm a vážily asi 50g. A pokud nám teda nabídli nějakou cenu, pohybovala se zhruba od 700,- až po 1400,- Kč. Z čeho jsem byla ale opravdu v šoku, že některé komerční firmy, které se zabývají prodejem i nákupem vlasů a především prodlužováním vlasů, tak vůbec nedokázaly cenu vlasů ani odhadem vyčíslit, dokonce tvrdily, že jsou vlasy příliš krátké ke komerčnímu využití. O vykoupení neměly zájem, protože cenu podle nich neměly žádnou, zato by se však – světe div se - velmi hodily k darování!  A přímo jsem pak byla odkázána na tu kterou nadaci. Nedalo mi pak už opravdu moc práce si ověřit, že nejen že má naprostá většina těch dárcovských nadací velmi úzkou spolupráci přímo s nějakým profesionálním kadeřnickým salonem, ale že mnohdy za oběma podniky – tzn. nadačním i komerčním, stojí jedna a ta samá osoba (nebo skupina lidí). 

         Abych to vysvětlila úplně jednoduše, co se s darovanými vlasy děje, použiju příklad – každý už dostal nevhodný dar, něco, co zrovna nepotřebuje nebo co už má – k Vánocům, k svatbě atd. No a co pak? Je to jednou dárek, je to váš majetek. Takže to můžete dál darovat nebo dokonce prodat. A přesně takto s darovanými vlasy zacházejí ty nadace, alespoň většina z nich. Dále je darují a zpeněžují. Ale mají na to své různé fígle. Mají vypracované strategie, jak neodradit dárce ale naopak nalákat další a další. Každý na to jde trochu jinak. A všichni jednají v mezích zákona. Ráda bych tyto dle mého neetické praktiky odhalila v dalších článcích. Vše se dá opravdu celkem lehce dohledat. Jen nevím, jestli psát otevřeně názvy těch nadací, nebo zvolit nějaká krycí jména… Co myslíte?