Pane Hermane, na slovíčko...
Sám mluvíte tak, že se jako jeden z mála nebojíte mít svůj vlastní názor a to i za cenu, že to "rubete sekyrou". Poslechla jsem si nedávno s velkým zaujetím Váš rozhovor v jakémsi prostoru X (nebo snad Y?). A musím Vám velmi poděkovat, protože se nebojíte říkat věci, které dnes lidé snad ani nechtějí slyšet a které jsou přitom velmi pravdivé a důležité. Jenže zároveň Vás musím, na základě toho, co také, mimo jiné, tvrdíte, striktně vykázat do oněch temných a nehostinných míst ... však vy víte kam!
Prostě mi to hlava nebere, jak můžete být tak pravdivý a přitom tak nekonzistentní a zavádějící zároveň? Z třicetiminutového rozhovoru by se snad vše, až na poslední asi čtyři minuty, dalo téměř tesat do kamene! Jenže ten závěr to celé pravdivé totálně popře a zároveň vytvoří chaos...
Je to dobře, že otevřeně mluvíte o krizi mužství a otcovství , o generaci nepoužitelných mužů. I když to, jak říkáte, že kluci, které potkáváte na fakultě, se chtějí jen bavit, hrát si, nemít závazky, nezakládat rodinu ... takoví jsme byli snad my všichni, jako studenti, až na pár výjimek! Copak si to nepamatujete? Prostě prodloužené mládí, kouzlo studentského života...
Jenže pak už v celém rozhovoru v podstatě jen a jen zdůrazňujete důležitost správného otcovského přístupu. Důraz na lásku s požadavkem - na limit, řád, zátěž , prostě ten mužský princip, který v současnosti tolik chybí. Tvrdíte, že tyto věci matka dítěti dát nemůže, že táta je téměř nenahraditelný u chlapců a zcela nenahraditelný u dívek... Že žena nemůže určovat při výchově hranice dětem, že mámy velmi chybují, když chtějí mít z táty "druhou mámu", když od nich vyžadují bezpodmínečné, láskyplné přijetí atd., atd. Vlastně skoro celý ten Váš rozhovor je jen jakousi reklamou na správného tátu, dalo by se říct. Dokonce říkáte, že každé dítě čeká tátu, který ho bude zatěžovat a bude po něm něco požadovat a když to nenastane, tak mu to " vyhodí pojistky" a vždycky mu už bude něco v životě chybět...
Rovněž jedním dechem říkáte, že: "děti vnímají tátu očima mámy" (takže by mámy ani v případě, že táta je naprostý "zmetek", neměly nikdy takto o něm před dítětem mluvit, naopak by to měly celé zmírňovat a mluvit vždy jen pozitivně o otci) a nebo že: "dneska se lidé rozvádějí brzo a kvůli blbostem" nebo i to, že dětem dnes chybí možnost pozorovat otce, jak určité věci řeší a poté mají zkomplikovanou situaci a více chybují....
Takže fakt nechápu, když toto všechno a ještě i mnohem víc na obhajobu důležitosti mužů v životě dítěte je vaším přesvědčením, když navíc vyzdvihujete tu čestnost a charakter muže, tu "rytířskost", proč a jak vůbec můžete zároveň hlásat do světa takové nesmysly, že střídává péče je odjištěný granát, že je to spravedlnost jen pro dospělé atd. ?
Tvrdíte, že nikdo nemůže mít dva domovy a že se mají otcové po rozvodu "zříct" dětí a do desíti let je nechat matce, že jejich čas teprve přijde... Co je to za nesmysl? Copak jste se ve svých úvahách nikdy nezamyslel nad tím, co vlastně pro dítě znamená rozvod? Proč to je pro děti takové utrpení a stres? Tím, že rodiče od sebe odcházejí, dítě totiž automaticky ztrácí svůj domov, svoji jistotu, své zázemí. Už nikdy nebude žít s oběma svými rodiči, jak by potřebovalo. Už nikdy to nebude to pravé ONO! Spousta dětí ještě mnoho let po rozvodu rodičů stále ve svém nitru živí tu naději, že se k sobě rodiče nakonec vrátí... A že budou mít zase svůj (jeden) domov! Jinak to totiž jsou málem "bezdomovci"...
Matka samoživitelka nemůže podle Vás dělat " táto - mámu", nový partner matky zase přináší do hry ten " sexuální podtext", a to není dobré... Prostě vším, co říkáte, jen potvrzujete důležitost táty jako jakéhosi protipólu mámy. Potvrzujete tím, že vše má být v rámci rodičovských rolí v rovnováze. Ale pak otci ve finále po případném rozvodu pro jeho životní úlohu nedopřejete žádný prostor!? Kdy a kde to má ten táta po rozvodu jako vše, co by měl, zvládnout? Musí čekat až do desíti let dítěte, když do té doby mají podle Vás " patřit děti matkám?" ? Jak často se s ním do té doby vlastně může otec vídat? Ale hlavně proč by dítěti nemohl také otec ( i když mnohdy toho není schopna ani matka) po rozvodu vytvořit přívětivé prostředí - prostě druhý domov - i u něj doma? Proč by mu nemohl dát jasně najevo: "s tvou matkou už sice nežiju, ale o tebe se chci starat a jsi u mne vždy vítán, těším/-e se na tebe....
Souhlasím s Vámi, že v okamžiku, kdy se rodiče nemohou na střídavé péči dohodnout, měl by ji soud zamítnout. Ale určitě bych v tomto případě nesvěřila děti do deseti let pouze matkám! Podle moudrého Šalamouna bych v tomto extrémním případě eliminovala možnosti těm, kdo jakékoliv další jednání bojkotují a uzurpují si dítě jen sami sobě! Takže nechceš střídavku - nevadí... Ale jestliže má mít dítě pouze jeden rodič, ať je to ten, co je ochoten vždy se nějak domluvit ...
A prosím Vás tímto, pane Hermane, začněte už konečně být v souladu s tím vším, co "hlásáte"... Poděkují Vám nejen otcové, ale hlavně děti...
Vlasta Hurtová
Myši patří do nebe
Tento článek není recenzí, jen spíš určitým zamyšlením se nad tímto filmem... Varuji předem, že asi obsahuje spoiler! A omlouvám se za tu morbidní fotku, ale když je to o smrti myšky, tak toto jsme před časem našli!
Vlasta Hurtová
Dlouhovláska 2
A už od dob Libuše víme, že dlouhé vlasy neznamenají automaticky i dlouhé vedení. Ale někdy, bohužel, zasáhne naši korunu krásy zákeřná nemoc... A co s tím pak?
Vlasta Hurtová
Dlouhovláska 1
Dlouhovlásky zde byly, jsou a budou! A už od dob Libuše víme, že dlouhé vlasy neznamenají automaticky i dlouhé vedení. Jenže ne každému je v tomto směru přáno. A někdy, bohužel, zasáhne naši korunu krásy i zákeřná nemoc...
Vlasta Hurtová
Drzý "ksicht"
Rodiče většiny puberťáků ví až moc dobře, o čem mluvím... Koulení očima, pohledy do stropu, odvracení tváře, různé zvláštní a ošklivé úšklebky. Kde na to berete trpělivost? Jak to zvládáte?
Vlasta Hurtová
Žblebt roku 2015: Petr Hroch
„Na syndromu zavrženého rodiče se většinou podílejí oba rodiče.“ Autor výroku vychází prý ze své dlouholeté praxe. Nemá radost z nominace na Žblebt roku, nicméně si pevně stojí za svým názorem.
Vlasta Hurtová
Žblebt roku 2015: Jan Fiala
„Jsem obhájce adopcí homosexuály, gay aktivista, wikipedista a vysokoškolský student. Jsem proti střídavce a jsem zastánce praxe českých soudů dávat děti většinou matkám...“
Vlasta Hurtová
Kráva jedna!
Takto se vyjádřila jedna žena o druhé. Obě jsou zdravotní sestry. Ať si každý mluví, jak chce, je to jeho vizitka, řeknete si asi. A budete mít pravdu. Pokud ovšem nepůjde o mnohem víc. Třeba o zdraví.
Vlasta Hurtová
Žblebt roku: Michaela Jílková
„Co takové právo na stejný domov? Chápete, tím mu upíráte stejný domov! Domov, to je pojem, který nelze dělit dvěma.“
Vlasta Hurtová
Prásknutí dveřmi
Dveře se za nimi zabouchly rychleji a prudčeji, než by si byl přál... Prostě život v manželství je někdy takový, o bouřlivé situace zde není nouze. Ještěže po bouřce přijde vždy vyjasnění.
Vlasta Hurtová
Alena Uváčiková: Ochránit své dítě
„Takovýto čin je takzvanou rozšířenou sebevraždou. Matka se rozhodne ochránit své dítě tímto způsobem. Nechce jej zanechat na světě samotné, v péči osoby, s níž má špatné zkušenosti.“
Vlasta Hurtová
Ivana Jirešová: Jsem i nejsem máma
„Nic v mém životě není pravidelné, čtrnáct dnů jsem máma, čtrnáct dnů zase nejsem.“
Vlasta Hurtová
Karel Humhal: Učitelka musí vychovávat
„Vemte si to, kdybych řekl, že paní magistra nemůže vychovávat děti, je pedagožka, tak co tím říkám...? Tak ji zbavuju možnosti vykonávat profesi.“
Vlasta Hurtová
Stát okrádá děti
Teď před volbami mají politici plná ústa slibů o podpoře rodin s dětmi. Jistě je to velmi důležité téma. Kdo ví, jak velké změny nás v této oblasti čekají a do jaké míry si naši zvolení zástupci vzpomenou na rodiče a především na děti i po zasednutí do křesel poslanecké sněmovny ...
Vlasta Hurtová
Matka je jistá, otec nejistý
Přiznám se, že nemám toto rčení ráda, nestaví totiž ženy do příliš lichotivého světla. Mělo by se asi přestat používat... Vždyť díky testům DNA už dávno neplatí, že pouze matka je jistá a otec že je nejistý. Každé dítě má svého biologického otce, dokonce i to ze zkumavky. Myslím si, že role rodiče je natolik důležitá, že by otec (pokud je to alespoň trochu možné) nikdy neměl být nejistý, nepřítomný nebo neznámý.
Vlasta Hurtová
Maminky...
Patří jim můj velký obdiv. Hlavně samozřejmě té naší, po které jsem dostala své křestní jméno. Doufám, že mám toho po ní ještě mnohem více. Sice mi vždy všichni říkali, že jsem celý táta, ale já jsem si moc přála být také jako ONA...
Vlasta Hurtová
Když se žena rozhodne a nemá dost...
Po přečtení článku paní Marcely Tobiášové "Když se žena rozhodne" mne napadlo tolik otázek, že bych jimi zřejmě zahltila celou její diskusi, proto volím tuto formu a budu vděčná jak talentované autorce tak i čtenářům za všechny názory...
Vlasta Hurtová
Žblebtonávod na rozvod
Možná se ptáte, zda má v současnosti vůbec smysl uzavírat manželství. Statistiky rozvodovosti hovoří jasnou řečí a šance na udržení svazku je ještě menší než 50:50.
Vlasta Hurtová
Obraťte se na mne!
Osmým a závěrečným z letošní ankety Žblebt roku je výrok PhDr. Aleny Uváčikové. Trestaná psycholožka, pomáhající matkám oddělit děti od tátů, nabízí své služby otci, jehož manželka rozbila rodinu:
Vlasta Hurtová
Miliony by byly fajn
Budoucí maminka Ornella Štiková dobře ví, s kým má plánovat budoucnost: „Kdyby tam byly nějaký miliony, bylo by to fajn... Tři miliony by byly hned pryč.“
Vlasta Hurtová
Pět milionů je málo!
Ani bývalá poslancova partnerka Kateřina Šlégrová není zjevně spokojenás vypořádáním majetku: „Můj manžel nabídl panu Rathovi víc než mně. Pět milionů a dům je málo a já na tuhle částku nikdy nepřistoupím!“
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1437x