Dobrý den, citovaný výrok se ve mně prolíná se vztekem, zklamáním, sebelítostí, hlubokým znejistěním, sebelítostí nebo sebetrestáním. S bolestí. To všechno je v situaci rozvodu adekvátní. Na místě. Je to dřina dobrat se v těch ruinách v sobě a kolem sebe alespoň provizorního pocitu stability, náznaku rovnováhy. Možná je nějaký čas východiskem z nouze i takováto sadomasochistická fáze vztahu dvou znepřátelených lidí, kteří mají spolu děti. Než si vyřídí účty z hlediska svých subjektivních představ o vině, provinění, příčinách krachu soužití a nárocích na odškodnění. Fáze posedlosti trestáním toho druhého může trvat hodně dlouho, zejména pokud jí ten druhý živí akceptováním trestu. Odhaluje tím zřejmě také hluboké pocity viny, selhání... Akt trestání a ponižování jeho pocity viny zmírňuje. Dává mu naději na spásu a úlevu. Trestající zase prožívá místo bezmoci a rezignace pocit kompetentnosti, oprávněnost vystavit účet za vlastní utrpení. Získává sílu z efektivnosti vlastního konání. Zbavuje se tak vzteku a pozice oběti. Konečně. Nic z toho není hezké ani velkorysé, ale lidské a srozumitelné. Dva lidé, kteří si sotva dovedou přijít na jméno, spolupracují. Pomáhají si dosáhnout jistý stupeň očištění a nové rovnováhy. Pak časem může do jejich životů opět vstoupit respekt či dokonce jistý druh přátelství a porozumění. Někdy.

Někdy to tak nepochybně může být. A někdy ten trestající trestá prostě jen proto, že může. Jeho "mandát" způsobuje to, že, ekonomicky řečeno, vlastní statky - v tomto případě děti nebo peníze. Obojí je mocný nástroj k ovládání a trestům. A ty ani nemusí pramenit z dřívějších křivd skutečných ani domnělých. Někdo má prostě pocit, že má moc, rád. Prostě zas záleží na té tolik zatracované morálce.

x

Bez rozdílu pohlaví, samozřejmě.

Jen mě tak napadlo drahé střídavky. Pořád se oháníte právem na dítě co práva dítěte? A ještě jinak.........zajímá Vás s kým to dítě skutečně chce žít? Zeptali jste se jej na to?

Jinak ještě k výkřiku páně Hodiny. Doufám, že je mu známo, že když o něčem mluví, tak by měl vědět o čem? Ono totiž když došlo k rozluce manželství a to i v jiných civilizacích a týkalo se to převážně vládnoucích rodů, tak děti zůstavali u matky, chlapci byly odebrání cca ve věku šesti let, protože u nich začínala připrava na jejich pozdější starosti spojenými s tím, co měly zastávat. (to y tam je proto, že děti) Nicméně děvčata zůstavaly u matky. Podobně tomu bylo i během středověku, renesance a novověku,  i když se nejednalo o rozvody, syn byl následníkem, ale ani tak nevyrůstal se svým otcem, ale preceptorem a povětšinou na dvorech příbuzenských rodů, aby se naučil dovednostem jako číst, bojovat, ale hlavně vládnout.

Ano, děti byly ještě v poměrně nedávné době považovány za dědice, pracovní sílu a obchodní prostředek. Osobní vztah byl braný dost sportovně. Dětí totiž umíralo tolik, že kdyby k nim rodiče nějak přilnuli, jejich smrt by je zničila.

Je to přesně tak, jak píšete, pane Kavko.

Jinak, střídavky názor dítěte nazajímá, nebo právo dítěte. Oni sami vědí nejlíp, co je pro dítě nejlepší. A právo má dítě jediné - na oba rodiče, to se jim hodí. Tohle právo má tak přednost před právem na zdraví, právem na vzdělání, právem na rozvíjení sociálních vazeb, právem na osobní svobodu, dále před ochranou před ponižujícím zacházením a dalšími. Prostě otec nade vše, nic jiného dítě nepotřebuje.

Pane Hodino, kdy se měli muži možnost rozvádět s tím, že dítě připadlo ve většině případů jim?

Až do přelomu 19. a 20. století. Rozvodovost v té době byla 1 %.

Velmi trefně se k tématu vyjádřil pan Tomáš Holek:" Ten výrok je tak nesmyslný, že opravdu nevím, jak ho Klimeš myslel. Opravdu jako vtip ? Špatný vtip ? V praxi dělaní otroka nefunguje. Respektivě funguje jen určitou dobu. Já jsem své bývalce dělal otroka a ona to nějakou dobu oceňovala. Pak si mne přestala vážit a měla mě za nulu, kterou může ponižovat. A skončilo to tradičně - našla si nového chlapa a mne připravila o děti. Teď ji dělá otroka ten nový a mně ona ubližuje přes děti. To jí dělá dobře. Tak to chodí. Kdo dělá otroka, ten končí bez vděku a bez respektu. Chlapa, který se chová jako chlap a třeba i své ženě občas zahne, žena nikdy neopustí. Naopak o něj bojuje. Otrokem žena pohrá, i když on, bláhový, čeká vděk. Nakonec se jí stejně bude zdát, že otrok pro ni dělá málo a nazve ho sobcem. Avšak skutečného sobce, který si jde tvrdě za svým, žena nikdy neopustí."... Je to moc smutné, ale něco na tom bude... Dělat "otroka" se nevyplácí...

To je moc hezký příspěvěk. Uvidíme, jak bude oceněn klikací klikou, která zatím ještě nedorazila.

I když se to dá předpokládat podle ostatních příspěvků: Těchto cca 6-7 lidí (nebo přesněji 6-7 registrovaných profilů) "oceňuje" příspěvky na blogu paní Hurtové bezmyšlenkovitě jen podle jednoho kritéria - kdo je napsal.

Pro Hodinu. Dám tři baráky, co jsem postavil pro svoje děti na dvou kontinentech, proti jedné věci co on udělal na střídavce pro svoje děti

Aneb "Jak se rodí bezdomovci"...

Dobře,až pan Hodina porodí dítě, odkojí, tak uznám, že má pravdu

Muži, kteří nechápou nebo spíše nechtějí pochopit důležitost otce a výchovy obou rodičů, jsou často produktem výchovy pouze matkou. Někdy jsou to otcové ublížených rozvedených dcer nebo jejich noví partneři, kteří od nich přejímají pomluvy vůči jejich expartnerům (netuše, že za pár let budou tyto ženy třeba pomlouvat i je). Tak schválně, pánové urputní diskutéři, kdo kam patříte? A pravdu!

Drahý Hodino, vyrůstal jsem v normální rodině a mám normální rodinu a moje děti jsou dospělé

Hanko, jim můžete říkat co chcete, ale spíše hrách na stěnu uspěje

Pane Hodino, humor stranou, Vaše reakce mě upřímně děsí. A osobně si myslím, že se svým zatvrzelým způsobem prosazováním vlastní pravdy strašně ničíte. Je mi to moc líto. Někdy je méně více. A taky je dobré občas od svého díla na malou chvíli poodstoupit, aby se získal ten správný nadhled. I dostihovým koním se nenechávají klapky na očích moc dlouho... 

Mám dojem, že svým veřejným vystupováním mužům, kteří opravdu potřebují pomoci domoci se svých rodičovských práv, momentálně prokazujete medvědí službu. 

Promiňte mi mou otevřenost.

Potřebuji opravdu pomoci, jsem opuštěný muž , nemám přístřeší a děti má střídavka. Draha Sally, co mám dělat?

Pane Hodino, co je kult mateřství?

Jenom doplním. Všichni známí básnici a filozofové oslavují matku. A to od druhého století před naším letopočtem.