Stát okrádá děti

Teď před volbami mají politici plná ústa slibů o podpoře rodin s dětmi. Jistě je to velmi důležité téma. Kdo ví, jak velké změny nás v této oblasti čekají a do jaké míry si naši zvolení zástupci vzpomenou na rodiče a především na děti i po zasednutí do křesel poslanecké sněmovny …

Slýchám často povzdechy nad tím, jak je náš systém sociálních dávek špatně nastaven a že dovoluje určitým skupinám parazitovat. To, že naopak stát parazituje na dětech, přesněji na dětech rozvedených rodičů, zdá se, nikomu nevadí. Dnes náš stát okrádá desítky tisíc dětí ročně o nemalé finanční obnosy  - a to naprosto bezostyšně. Jakoby nestačilo, že děti rozvedených rodičů ne vlastní vinou už tak mívají život v mnohém složitější.

Jistě se ptáte, jak k tomuto okrádání může docházet. Jednoduše, formou nepřiznaných přídavků na dítě.  Vezměme si jako příklad rodinu, kdy muž (třeba prodavač v elektro-prodejně) má 3 děti (10, 6 let a 2 roky), jeho příjem je 18 000 Kč čistého měsíčně a manželka je na rodičovské dovolené s 7 600 Kč. Taková rodina by nepřekročila svými příjmy 2,4 násobek životního minima
a proto by ji stát podpořil částkou 1 720 Kč měsíčně na dětských přídavcích. Rodiče by to jistě přivítali, alespoň by se nemuseli věčně obávat, které z dětí zase prošlape boty.

Co se ale stane, pokud by tento muž z našeho příkladu byl rozvedený? Dejme tomu, že má své nejstarší dítě (10 let) z prvního manželství, toto je v péči matky a otci bylo stanoveno výživné 2 200 Kč měsíčně. Jinak jsou jeho příjmy stejné (18 000 Kč čistého), v novém manželství má další dvě děti (6 let a 2 roky), manželka je na rodičovské ( 7 600 Kč ). Situace je vlastně téměř stejná, jen otci z účtu pravidelně odcházející alimenty.  Kolik si myslíte, že dostane na přídavcích? Ani korunu!

Možná si říkáte, jak je to možné…? Jednoduše. Náš stát se tváří, že neumí základní kupecké počty, zřejmě jen proto, aby mu prošla tato krádež. Pravidelně placené výživné 2 200 Kč měsíčně je totiž započítáno jak do příjmů otcovy rodiny vzniklé novým manželstvím, tak do příjmů domácnosti jeho bývalé manželky, k jejímž rukám je poukazováno. Kdyby  toto výživné bylo z celkových čistých příjmů jeho nové rodiny odečteno, činily by přídavky na dvě děti žijící v jejich společně posuzované domácnosti  1 100 Kč měsíčně, což není jistě zanedbatelná částka.   

Ani rodiče, kteří mají děti po rozvodu ve střídavé nebo společné péči, na tom nejsou lépe. Mají sice možnost se dohodnout, kdo z nich o přídavky zažádá, případně se i v jejich pobírání střídat, ale většinou opět na žádné přídavky nedosáhnou, a to ani v případě, že nemají zrovna nejvyšší příjmy. Výživné je totiž stanoveno oběma z nich a „funguje“ to stejně jako ve výše uvedeném příkladu – to, co každý z nich pravidelně platí, se jim z příjmů neodečítá, zatímco obdržené výživné se přičítá. Podivné, že?

Díky této zlodějině stát ušetří stovky miliónů ročně…

Ale konečně, to jsou jen peníze! Mnohem horší krádeží je, že kvůli rozvodům a téměř automatickému svěřování nezletilých do výhradní péče pouze jednomu z rodičů přicházejí tisícovky dětí také o lásku, péči a výchovu druhého rodiče.  A vznikají tak na jejich psychice škody, které nelze vyčíslit.

Uveřejněno 23.10. 2013 na stránkách Střídavka